Proč je systém PID špatný?

Jako řidič autobusu se pohybuji ve třech různých systémech odbavování cestujících:

IDOL – Integrovaná doprava Libereckého kraje

PID – Pražská integrovaná doprava

IREDO – Integrovaná regionální doprava Královéhradeckého a Pardubického kraje

Další české a zahraniční systémy znám alespoň teoreticky a můžu říct, že ten nejrozsáhlejší u nás – PID – je bohužel z různých úhlů pohledu i tím nejhorším. Vysvětlím v několika bodech, proč jsem k tomuto závěru došel.

1. Nesrozumitelnost pro cestující i pro řidiče

Systém se označuje jako pásmovo-časový. Pokud jedete z bodu A do bodu B, potřebujete znát množství překonaných tarifních pásem, a současně i potřebný čas na cestu dle jízdního řádu. Vítězí ta jízdenka, která splňuje obě kritéria. Obecně platí, že na delších cestách jsou prioritní pásma, na kratších zase čas, ale spolehnout se na to nedá. Tak to platí ve Středočeském kraji. V Praze platí výhradně časový tarif a celé území se počítá jako čtyři pásma, přestože obsahuje jen tři (P + 0 + B = 4). Pásmo P se bere jako dvojpásmo, 0 a B jsou takzvaná dojezdová pásma na hranicích Prahy, pro která platí specifická pravidla. A to (zatím) nemluvím o cestách přes hranice do sousedních krajů. Pokud se nudíte, stručný manuál pro cestování v PID je zde.

Pro dopravní nadšence může být stanovení správného jízdného zajímavý hlavolam, cestující veřejnost tohle ale opravdu řešit nechce. Největší nesmysly a chuťovky plynoucí z tohoto systému jsem dal raději pod rozbalovací blok, protože slabší povahy by je nemusely rozdýchat.

Rozbalte pro ty nejluxusnější tarifní chuťovky

Cestujete přes hranice krajů nebo tarifních systémů? Gratuluji. Manuál pro cestování mezi kraji vydá na celou A4. Tarifní systémy se zde na některých relacích překrývají, jinde zase ne. Některé linky u hranic krajů jsou vzájemně integrované, jiné ne. Někdy si můžete tarifní systém vybrat, jindy ne. Za příklad beru mně nejlépe známý Liberecký kraj, ale platí to pro všechny hraniční části.

Pokud jedete z Libereckého kraje do Středočeského (třeba Turnov – Mnichovo Hradiště, kde se systémy překrývají), platí jako výchozí systém IDOL, tudíž jedete podle tohoto tarifu. Ovšem až pojedete zpátky, výchozím systémem je PID a jedete podle PIDu. Neznalí cestující se samozřejmě podivují, proč platí jinou cenu tam a jinou zpět. Ve skutečnosti si cestující v překryvu může vybrat, podle kterého systému chce jet, ale pouze pokud překonává hranici kraje. Zažil jsem jen jednoho člověka, který to věděl a neví to ani většina řidičů. Ono je to možná lepší nevědět, protože pokud jede cestující v překryvu v rámci jednoho kraje, pak už tuto možnost nemá. Jednoduché a přehledné, no ne?

Snadné to nemají ani majitelé časových kupónů. Myslíte si, že když máte koupené měsíční předplatné IDOL pro relaci Turnov – Mladá Boleslav, tak v tomto úseku můžete cestovat zcela volně? Omyl. Vaše cesty musí začínat nebo končit v Libereckém kraji. Chcete-li jet z Hradiště do Bakova, máte smůlu. Podobně dopadl i student, který si koupil relační jízdenku IDOL Vlastibořice – Turnov. Tam jezdil přes Paceřice, což je v pořádku. Zpátky však (asi z důvodu lepšího spojení) chtěl jezdit přes Mnichovo Hradiště a Sezemice linkou 734. Ta ale do systému IDOL integrována není. To je pech. Vlastně jak kdy, protože většina řidičů si to neuvědomí a nevědomky riskuje pokutu od PIDu (o těch níže).

Roztomile řešené jsou taky cesty mezi kraji z místa bez překryvu do místa bez překryvu (typicky Praha – Liberec). Jedná se o lomený tarif a dostanete dvě jízdenky. Za místo lámání tarifu se považuje poslední zastávka výchozího tarifu, takže opět zaplatíte jinou cenu za cestu tam a zpět. Díky bohu, že se podařilo integrovat do PIDu třeba Karlovy Vary, Jičín nebo Turnov. Snad jednou dojde i na Liberec.

Další chuťovka se týká čistě a pouze PIDu. Představte si, že vlastníte roční předplatné na pásma 1-6 a chcete cestovat z Černého Mostu do Mladé Boleslavi. Ta je v pásmu 7 a autobus po cestě nikde nestaví. Nabízí se dokoupit jízdenku pro zbývající pásmo. No jo, ale ta platí jen 15 minut, zatímco cesta do 7. pásma zabere minut 40. Nezbývá než koupit jízdenku na 4 pásma a 60 minut. Logické, ne? Ještě logičtější je, že když jedete zpátky, tak vám už ta jednopásmová jízdenka stačí.

Aplikace v mobilu samozřejmě pomůže najít správné jízdné, ovšem tu používá odhadem tak 10 % cestujících (aspoň tam, kde se pohybuji já). Zbytek obvykle vůbec netuší, jakou jízdenku si koupit, a tak spoléhá na řidiče. Celý problém se tak přenáší na ně. Správné jízdné samozřejmě umí určit palubní počítač, ale bohužel to trvá dlouho a na frekventovaných linkách to nesmyslně prodlužuje proces odbavení. Většina řidičů tak jízdné určuje zpaměti. Pokud jezdí stále stejnou linku nebo turnus, problém by to podle PIDu být neměl, jenže…

• pokud si myslíte, že řidiči mají za sebou nějaké tarifní školení, tak jste na omylu. Do svého prvního odjezdu se řidič musí vše nějak naučit sám (tj. nedostane ani žádné podklady) a neexistuje zpětná vazba, díky které by se dozvěděl, že se to naučil správně. Potkal jsem spousty služebně starých řidičů, kteří pravidelně vydávají špatné jízdenky a nemají o tom nejmenší tušení. Tedy do první kontroly. Nebo možná tušení mají, ale prostě ty tarifní vychytávky odmítají řešit.
• člověk není stroj a dělá chyby. Troufám si říct, že paměť mám poměrně dobrou, ale přesto občas v té tarifní změti udělám chybu. Stačí si neuvědomit některé okolnosti (třeba že zrovna daný spoj jede jinudy než většina ostatních), nebo zapracuje stres či únava a špatná jízdenka je na světě. Jelikož storno dokladu lze provést jen bezprostředně po výdeji, tak pokud si chybu zpětně uvědomím, klepu se po zbytek trasy, aby nepřišel revizor.

Myslím si, že tarifní systém by měl být jednoduchý, přehledný a jednoznačný. To PID rozhodně není.

2. Horší spojení? Připlaťte si

Ano, toto je vlastnost systému PID. Za horší spojení zaplatíte víc než za spojení lepší. Tedy přesný opak dlouho zažité a logické praxe. Dva příklady z mojí oblasti:

Relace Mladá Boleslav – Mnichovo Hradiště linkou 315. Na většině spojů jde o 3 pásma a vejdete se do 30 minut, stačí tedy jízdenka za 30 Kč. Cestující jsou na tuto cenu zvyklí. Jenže. Tři spoje třistapatnáctky denně zajíždějí do Zalužan ke Škodovce, čímž se cesta prodlouží nad 30 minut. Rázem už je potřeba jízdenka za 40 Kč.

„Dobrý den, Hradiště.“

„Dobrý den, čtyřicet.“

„Kolik?“

„Čtyřicet, tenhle spoj jede přes Zalužany.“

„To zdražili nebo co?“

„Nezdražili, tenhle spoj jede přes Zalužany, takže se nevejdete do třiceti minut.“

„Ale já vždycky platím třicet.“

„Bože, dej mi už těch 40 nebo vypadni!“ (to samozřejmě neříkám, ale myslím si to)

Absolvovat denně několik takových konverzací je opravdu radost. Někdo to řeší tak, že prodává stále třicetikorunové jízdenky, ale riskuje tím pokutu.

Stejný důsledek mají také objížďky. Když píšu článek, probíhá uzavírka v Benátkách nad Jizerou. Relace Předměřice n. J. – Benátky n. J. trvá běžně pár minut, takže stačí nejlevnější jízdenka za 20 Kč. Jenže kvůli objížďce teď cesta zabere 17 minut, a stojí tedy 30 Kč, což je o 50 % víc! Za zpáteční cestu vzdušnou čarou sotva pár km dáte o 20 Kč víc. Někdo může namítnout, že to je v pořádku – projede se přece více pohonných hmot. To jistě, ale je potřeba si uvědomit, že tato cenová politika lidi od cestování veřejnou dopravou spíš demotivuje. Cestujícím už se může vyplatit sednout do auta nebo jít pěšky. Za horší spojení se má prostě platit méně než za spojení lepší. Nebo aspoň stejně, jako je to běžné v relačně-zónových systémech, jako je třeba IDOL. Představte si, že byste třeba za expres Praha – Brno zaplatili méně než za zastávkový vlak.

3. Chování revizorů a neúměrnost některých sankcí

PID má krásný sazebníček sankcí namířených proti řidičům za všelijaké prohřešky. Je logické, že jakožto objednatel chce vymáhat dodržování svých podmínek. Určitě je potřeba odradit řidiče od kouření ve voze, od ujíždění přípojům atd. Myslím si ale, že sankce by měla aspoň přibližně odpovídat způsobené škodě a k tomu mít určitou demotivační složku. Demotivační, ne likvidační.

V případě vydání nesprávného jízdného, což je určitě nejčastější prohřešek, se sankce týká jak řidiče, tak většinou i cestujícího. Řidič jej měl správně určit, cestující zase v důsledku převzetí špatné jízdenky může jet část trasy načerno. Nedávno se do médií dostal tento případ. Ve zkratce: řidič se nejspíš spletl v pásmu, jak se to může stát dle bodu 1 tohoto článku, a školnímu výletu vydal chybnou jízdenku. Šlo o studenty, takže škoda na jednoho činila 5 Kč. Pokud jich bylo 20, celková škoda byla 100 Kč. Revizor, trvající na dodržování pravidel a nejspíš lačnící po provizi, přesto vyžadoval po každém z nich 1000 Kč. No a řidiče to pravděpodobně později stálo dobrou polovinu výplaty. Z příběhů, které jsem slyšel, práci revizora bohužel nedělají lidé, ale spíše stroje, které neberou v potaz žádné okolnosti. V tomto případě očividně nešlo o špatný úmysl řidiče.

Další případy jsem dal raději do rozbalovacího bloku.

Z doslechu vím o případech, kdy revizor napařil 1000 Kč babičce, která zapomněla vystoupit ve své zastávce, nebo řval na 7leté dítě, že má na své lítačce špatná tarifní pásma. Za mě naprosto nechutné chování. Opravdu nebylo možné jim v klidu vysvětlit, jak to má být, aby si příště dali pozor na všechny nástrahy tarifu a nechat je být? Mimochodem, v jiném případě bylo prý dítě současně i potomkem řidiče autobusu a celá věc skončila rvačkou. Nedivím se.

Jiný případ popisuje řidiče, který na Kladně na několika koncových zastávkách předjel jízdní řád o několik vteřin více, než je stanovený limit. Ze zkušenosti ví, že na těchto zastávkách už lidé pouze vystupují, a tak v tom neviděl problém. Bohužel měl ve voze revizora. Nedostal jednu pokutu za předjetí, ale několik pěkně pro každou zastávku zvlášť. Mimochodem, v některých případech to dělám taky. Skutečně nevidím důvod, abych na lince 315, když se v neděli večer blížím do cíle, čekal na okraji Mnichova Hradiště do času dle JŘ, když je nesmysl, aby někdo za 20 Kč jel zbývajících 400 metrů. Lidé v autobusu budou rádi dříve v cíli stejně jako já. Nechci ani počítat, kolik by mě to stálo, kdyby někdo sledoval GPS, přitom jsem nikdy nikomu nezpůsobil žádnou újmu, spíše naopak.

Do třetice je tu situace s rozbitou klimatizací. Stane se, že klimatizace zkrátka selže. U určitého typu autobusů je však nutné zastavit a restartovat autobus. Co tedy, když se toto stane na dálnici? Zastavit kvůli tomu uprostřed dálnice je zjevný nesmysl. Tajný revizor však naměřil v interiéru 29 stupňů a řidič dostal 1000 Kč pokutu.

A tak se všichni řidiči PID klepou, že pokud se spletou a na počítači ťuknou do vedlejší jízdenky, může se klidně stát, že na ně zanedlouho budou řvát revizoři a vypisovat jim pokutu jako nějakým zlodějíčkům. Nebo že se nedej bože něco pokazí a tajný revizor o tom napíše hlášení a na dopravce uvalí sankci. Dopravce ji pak samozřejmě bude vymáhat po řidiči, aniž by se někdo zajímal o okolnosti. Spoustu řidičů tento stres už dávno vyhnal do jiných provozů, stejně jako některé cestující do jiných dopravních prostředků.

4. Záludnost kontrol a demoralizace řidičů

Když už jsem narazil na revizory, je nasnadě bod, který mi přijde snad ještě odpornější, protože dost připomíná praktiky minulého režimu. Týká se praxe kontrol řidičů a následně jejich pokutování. Opět říkám, že naprosto chápu existenci nějakého systému kontroly. Ne všichni řidiči dělají svou práci dobře a objednavatel (PID) musí mít nějaké páky na dodavatele (dopravci). Praxe těchto kontrol je dvojí.

První si můžete představit asi jako revizi v MHD. Přistoupí zpravidla dva revizoři, zkontrolují jízdenky, porovnají s palubním počítačem, zkontrolují samotného řidiče (např. zda je reprezentativně oblečen), náležitosti vozidla, technického vybavení apod. Vyplní hlášenku, vyřeší případné nesrovnalosti, rozloučí se a jede se dál. Takovéto příjemné kontroly jsem zažíval v systému IDOL. V PIDu jsem paradoxně zažil jen jednu, přestože jsem v tomto systému strávil mnohem více času. Byla taky docela v pořádku. Horší je to s druhým typem kontroly.

V tomto případě k vám revizor nastoupí tváře se jako běžný cestující. Koupí si jízdenku, možná dokonce poděkuje a posadí se někam dozadu. V ten moment vytáhne své desky a začne tiše kontrolovat. Nejdříve jízdenku, potom všechny podrobnosti jako v předchozím případu. Zkontroluje dokonce taky třeba teplotu ve voze nebo hlasitost hlášení. Potom zase tiše vystoupí a buďto je naštvaný, že bylo vše v pořádku, nebo si mne ruce, jaké krásné hlášení na řidiče napíše. Aspoň tak si to představuji.

Pokud je vše v pořádku, řidič se to nikdy nedozví. Přitom jak by asi zvýšilo morálku dobrých řidičů, kdyby mu zavolal vedoucí se slovy: „hele Karle, měl jsi tam včera kontrolu a všechno OK. Dobrá práce, jen tak dál.“ To se ale bohužel nestane.

Pokud revizor zjistí nějaké pochybení, řidič se to samozřejmě dozví. Nicméně za 2-4 měsíce! Dejme tomu, že se dozvíte, že vám špatně nebo vůbec akustický systém nehlásil zastávky. Mělo to určitě nějaký důvod, pravděpodobně poruchu, ale nehlásil jste to, protože tyto poruchy se vyskytují téměř denně a nikdo s tím stejně nic nedělá. Konkrétní okolnosti si ale samozřejmě po měsících nevybavíte. Ostatně to ani není třeba, protože nikoho nezajímají, viz zážitky s revizory v předchozím bodě. Nemáte žádnou, skutečně žádnou možnost se bránit. Zaměstnavateli jste způsobili škodu a ten ji strhne buď ze mzdy, nebo z osobního ohodnocení a dál to řešit nebude. Pokud si teoreticky revizor nějaké sankce vymyslí, nemáte žádnou šanci. Za mě jde o vůbec nejhorší vlastnost systému. Byl to u mě velký argument k rozvázání pracovního poměru.

5. Neflexibilní jízdní řád

Jak už bylo řečeno, časová složka tarifu ovlivňuje cenu jízdného hlavně na kratších vzdálenostech. Je jasné, že stejný úsek (třeba Benátky n. J. – Mnichovo Hradiště) projedete mnohem rychleji před půlnocí než po střídání směn ve fabrikách. Přesto jsou jízdní doby stejné napříč dnem i týdnem. Problém, který to způsobuje, je nejvíce patrný na dlouhých frekventovaných linkách. Podívejte se někdy na mapu spojů ve špičce pracovního dne. Zřídkakdy najdete spoj linky 315 nebo 345, který by byl opožděn o méně než 10 minut. A naopak, jet linku 315 v neděli ráno znamená každou druhou zastávku čekat do času odjezdu. Pokud to někdo chce změnit, argumentem PIDu je, že by se změnily ceny.

Jinými slovy tam, kde by se hodila flexibilita jízdního řádu, ji PID odmítá. Přitom třeba v komerční přepravě je zcela běžné, že ve vytížené časy je jízdenka pro stejnou relaci i násobně dražší než ve volnějších časech. A naopak, tam kde by bylo vhodné zachovat ceny kvůli objížďkám či ojedinělým závlekům, si cestující za horší službu ještě připlatí. Nedává to smysl.

TL;DR

Systém PID považuji proti ostatním tarifním systémům za zbytečné složitý a nepřehledný co do výpočtu ceny jízdného. Tarifní změť způsobuje často vyložené nesmysly a neflexibilitu JŘ. Některé sankce